Kulhání patří mezi jedny z velmi častých důvodů návštěvy veterinární ordinace a jeho příčiny mohou být rozmanité. V první řadě je zapotřebí odlišit zda se jedná o onemocnění ortopedické (týkající se kostí a kloubů) nebo jiného původu. Kulháním se projevují i neurologická nebo některá vnitřní orgánová onemocnění. Proto je při jeho diagnostice důležitá podrobná anamnéza (kdy, jak a za jakých okolností se objevilo, změny v průběhu onemocnění, závislost na některém pohybu nebo činnosti, jiná onemocnění .). Důležitými orientačními body v diagnostice jsou také věk, hmotnost a plemenná příslušnost zvířete.

Zvláště kategorie středně velkých, velkých a obřích plemen psů jsou v období růstu (tj. 5 – 12, 5 – 18, 5 – 24 měsíců stáří) velmi náchylná k poruchám vývoje končetinového skeletu. Jedná se o onemocnění, kdy většinou vlivem intenzivního růstu dochází k deficitnímu vývoji kostí a kloubů s projevy jejich bolestivosti. Patří sem chovateli obávané dysplazie kyčelního a loketního kloubu, osteochondróza, panostitida a další méně častá onemocnění (sekundární nutriční hyperparathyreóza, hypertrofická osteodystrofie ). Z nich ta, která postihují klouby jsou pak příčinou nezvratných procesů, vedoucích k rozvoji sekundárních degenerativních změn (artróza).

Z dalších ortopedických onemocnění se běžně setkáváme s traumaty (úrazy), při nichž dochází k poškození měkkých, nebo tvrdých součástí končetiny (svaly, šlachy, vazy, kloubní pouzdro, kost, chrupavka). Jedná se o různé zlomeniny, podvrtnutí, drobné úlomky, ruptury a postiženy jimi bývají bez rozdílu všechny věkové kategorie psů.

Na posledním místě stojí již zmiňované sekundární degenerativní onemocnění kloubů, vznikající jako následek traumatických nebo vývojových změn v kloubu. Klinicky jsou vyjádřeny většinou postupně se zhoršujícím kulháním, omezeným pohybovým úhlem v kloubu, někdy otokem. Vzhledem k plíživému rozvoji onemocnění bývají klinicky postiženy většinou starší věkové kategorie psů. U některých onemocnění není diagnostika nijak obtížná, ale některá mohou být skutečným oříškem i pro zkušeného ortopeda. Jejich odhalení je pak možné až na základě podrobného ortopedického vyšetření, jehož nedílnou součástí je důkladné rentgenologické vyšetření případně arthroskopie.

Úplně jinou kategorií jsou kulhání z neortopedických příčin. Ty mají původ např. v některých orgánových onemocněních. Samotné kulhání se pak projevuje v důsledku vyhýbání se pohybům způsobujících bolest. Rovněž neurologická onemocnění, poškození periferních nervů nebo CNS, se mohou prezentovat různě výrazným kulháním až ochrnutím v důsledku porušeného vedení nervového vzruchu.